JUNÁK - český skaut

V pátek odpoledne jsme se vlakem, a potom i autobusem, vydali do…

Litultovic, kde celé tohle víkendové dobrodružství začalo. Se všemi věcmi na zádech a mapou v ruce jsme se vypravili na páteční místo přespání, a to polorozpadlou chatu. Po příchodu bylo třeba nasbírat dřevo na oheň a připravit večeři. A pak, po krátkém posezení u ohně, hurá do hajan nabrat energii na další den. 

Ráno jsme se rychle nasnídali, uklidili po sobě.a vydali se na cestu. Naší první zastávkou bylo setkání s koňmi, s nimiž jsme posvačili. Před polednem jsme ještě zastavili v obchodě, abychom doplnili zásoby, a to včetně dobrot jako třeba šlehačka, jahody, nanuky, sušenky…

A ještě že tak, protože za to, co jsme za ten víkend zvládli, jsme si to opravdu zasloužili.

Oběd jsme si dali na louce, kde jsme i pořádně nabrali sílu na další pochod. Naposledy zastavili až na místě, na kterém jsme plánovali přespat. Jenže dostat se tam byl docela oříšek. Prvně jsme slezli šíleně prudký kopec, abychom se dostali na údajné tábořiště. Jenomže tam byla tak maximálně pastva pro kravičky a my jsme potřebovali stromy na zavěšení našich hamak. A tak jsme ten kopec zase vyšplhali a ustlali si to nad zemí, která byla rozrytá od divočáka. Jelikož jsme nikde poblíž neviděli ohniště, vykopali jsme si vlastní. Při hledání kamenů na ohraničení jsme objevili obrovské ohniště pár metrů od toho našeho. Ale není nad vlastní – takže jsme si vypůjčili kameny a šli opékat párky a povídat si k tomu našemu právě vykopanému. A když nastal čas jít na kutě, všichni jsme se pořádně oblékli a zalezli do hamak. Ti, co mezitím neusnuli, si ještě poslechli pohádku od Zuzky na dobrou noc. 

Ranní snídaně byla asi ta nejlepší, co jsem kdy měla, protože disco oplatky se šlehačkou a jahodou na vršku opravdu nemám každý den. A už vůbec to nezapíjím šťávou z jahod. Někteří si tu dobrotu dokonce ozvláštnili řízkem, kečupem, nebo taky pomazánkovým máslem. Po této naprosto geniální snídani jsme se vydali hledat studánku, abychom nabrali vodu a vyčistili si zuby.

První studánka byla úplně vyschlá, a té druhé k tomu už moc nechybělo. A tak jsme si jen vyčistili zuby a o vodu jsme šli poprosit nějaké hodné lidi z blízké chaty. Jenomže vyschlé studánky nebyly poslední překážkou, která nás toho dne potkala. Jednomu členovi naší výpravy se udělalo dost špatně, a tak jsme na oběd zastavili dřív, uvařili si čínskou polévku a odpočívali. A jelikož Vajovi ani po odpočinku nebylo líp, rozhodli jsme se zkrátit cestu a jet autobusem už z dřívější vesnice. Ale i do ní to bylo pořád skoro 2 km. A tak jsme si rozebrali Vajovy věci a podpírali ho až k autobusu. A nakonec jsme se všichni jakž takž celí dostali do Frýdlantu. A i když jsme byli na konci všichni polámaní a vyčerpaní, tak tohle ani omylem nebyl náš poslední puťák. 

Aňa

[Show as slideshow]