Příprava na závody světlušek očima matky (ZVaS 2012)

 

„Mamíííííí, my jsme vyhrály druhé místo, pokračujeme do krajského kola ve Zlatých Horách.“

„Hurááá, to jste šikulky“, říkám nahlas, ale v hlavě už mi běží spousta otázek: kdy? S kým? Na jak dlouho? Co si vezme na sebe? Jaké bude počasí? A kde vlastně ty Zlaté Hory jsou? Žhavím počítač.

Je pondělí, závody jsou o víkendu a u nás začíná zmatek.

„Mamííííííí, já nic neumím!!!“ Ach jo, tak vyrážíme ven, zkoumat rostliny. Ani bych nevěřila, že dokážeme pojmenovat všechen ten plevel, co nám na zahradě roste. Pak přišly na řadu dopravní značky. To jsem zvládla, jinak bych musela vrátit řidičák. Turistické značky, tak do přírody bez nějakého skauta určitě nejdu, to bych se už asi nevrátila. Totálně jsem propadla. Uzel se mi podařil tak skvělý, že už ho nikdo nerozváže. Ještě šifry, to by šlo, je to jako luštit jejich domácí úkoly. A už fakt dost.

A je středa, nervozita vrcholí, málem jsme zaspali do školy. V poledne se ozval telefon. Mája si v tělocviku poranila kotník a koleno. Naštěstí nic hrozného, 3 dny klidu a bude dobře, No jo, 3 dny, ale co když to do soboty nepřejde?

Je pátek ráno, Mája zkouší chodit. „Mamííííííííí, už to trochu jde!!! Na závody jedu i kdybych měla od pondělí nosit sádru!!!“

Poplach!!! „Mamíííííí, musíme balit! Uděláš mi na cestu řízky? Co si mám vzít na sebe? Kde je ten seznam? Mamíííí, kde je ešus?“ No, to já teda nevím, někam jsem ho po táboře uklidila, ale kde?…. po půl hodině hledání a dvou vyházených skříních jsem našla.

„Mamííííííííí, pálí se ty řízky…dva spálené prsty, všude smrad, hasiči v pohotovosti…

„Mamíííííííí, mi to do batohu nevleze! Mamííí…..

Ještě jednou se ozve mamííííí, tak asi někoho kousnu! Jdu se schovat na záchod.

Mamíííííííí… Dělám, že tu vůbec nejsem.“Tatíííííííí,“ (hurá našla si někoho jiného), „nevíš kde je mamka?“ (hmm, tak nic).

Je večer, zabaleno, nachystáno, děti v posteli a já usínám u televize.

Sobota 5.00 SEČ. „Májo, vstávej, odjezd!!“ Na třetí pokus vstává. Umýt, vyčůrat, učesat, zavázat nohu oblíknout, posnídat – na pořadí nezáleží, hlavně ať to stihnem.

Odjezd. Na nádraží všichni koukají jak vyorané myši, polovina ještě spí, druhá půlka nevnímá. Rychle pusu, zamávat, popřát hodně štěstí. Uf. Já to mám za sebou a Mája před sebou.

Tak si to užijte a hlavně se v pořádku vraťte!! Já si teď dám nohy na stůl a kafe, než se zase ozve „mamíííííííí…“.

A jak dopadli? Dovezli zlato a pokračují do celostátního kola. V září. Ach jo, nemám začít balit už teď???

Příspěvky

Kontakt:

Radek Macháč
Hukvaldská 352
Frýdlant n.O.
739 11

kancelar@skautici.cz
+420 603 472 331

————————————-

Listopad 2018
Po Út St Čt So Ne
« Říj    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930